Malý pokoj pro hosty má jeden zásadní problém: většinu času v něm nikdo nespí, ale pořád zabírá místo. Pokud ho zaplníte pevnou postelí, skříní a nočním stolkem, vznikne mrtvá zóna, do které se vejdete jen bokem. Řešením je nábytek, který se umí sklidit, a několik pravidel, která drží prostor průchozí i ve všední den. Nejde o to pokoj vyprázdnit, ale nastavit ho tak, aby se dal během pár minut změnit z ložnice na pracovnu nebo čítárnu.

Základem je rozkládací lůžko nebo gauč s úložným prostorem. Než něco koupíte, změřte si, kolik místa zbude po sklopení lůžka – tedy jaká ulička vám zůstane mezi postelí a dveřmi nebo oknem. Kolik místa zbude po sklopení lůžka se odvíjí od hloubky rozloženého mechanismu, a právě tady se dělá nejvíc chyb. Lůžko, které po rozložení zablokuje dveře nebo topení, je na obtíž. Proto volte rozměr, který nechá alespoň šedesát centimetrů volné chodby.

Druhým krokem je vertikála. V malém pokoji se dá pracovat s výškou, ne s podlahou. Police nad lůžkem, závěsné skříňky místo komody a háčky na dveře uvolní plochu, po které se chodí. Skládací židle nebo malý stolek, který se připevní na zeď a dá se sklopit, promění pokoj v pracovní kout. Když hosté přijedou, sklopíte stůl, rozložíte lůžko a máte ložnici. Přes den stačí lůžko zavřít a pokoj funguje dál.

Barvy a světlo dělají víc, než se zdá. Světlé stěny, jedna velká plocha místo mnoha vzorů a zrcadlo proti oknu opticky pokoj zvětší. Závěsy veďte od stropu k podlaze, prodlouží místnost. A hlavně: nenechte pokoj pro hosty stát jako sklad. Když v něm budete pravidelně větrat, udržovat volnou podlahu a mít po ruce jen to, co host skutečně využije, zůstane obyvatelný i mimo návštěvy.