Dlouhé sezení s knihou v ruce vypadá jako neškodná činnost, ale pro krční páteř jde o jednu z nejnáročnějších statických pozic. Hlava váží přibližně pět kilogramů a každý centimetr předklonu zvyšuje tlak na krční svaly a meziobratlové ploténky několikanásobně. Když knihu držíme v klíně nebo položenou na stole bez podpory, přirozeně se hroutíme do předklonu. Brada se přibližuje k hrudníku, ramena se stáčejí dopředu a hluboké ohýbače krku přebírají práci, na kterou nejsou stavěné. Po hodině čtení se objevuje tuhost, bolesti vystřelující do lopatek a často i tlak za očima.

Řešení není v lepší vůli sedět rovně, ale v uspořádání prostoru. Kniha by měla být zvednutá tak, aby horní okraj byl zhruba ve výši očí. Tím se výrazně snižuje předklon hlavy a krční páteř zůstává v neutrálním zakřivení. Pomůže čtecí klín, stojan nebo jednoduše několik knih podložených pod tím, který čteme. Někomu vyhovuje i podložka pod lokty, která odlehčí ramenům. Pokud hledáte podrobnější rozbor toho, kdy je opora hlavy při čtení přínosem a kdy naopak škodí, stojí za to projít si doporučení na pozoruhodneknihy.cz, kde se tématu věnují prakticky a s ohledem na různé typy čtenářů.

Podstatný je také čas. I perfektní ergonomie ztrácí účinek, pokud v jedné pozici vydržíme dvě hodiny bez přestávky. Krční svaly potřebují pohyb, aby se obnovilo prokrvení a uvolnilo nahromaděné napětí. Stačí každých třicet až čtyřicet minut vstát, zaklonit hlavu, protočit ramena a několikrát plynule otočit hlavou do stran. Tyto mikro-přestávky zaberou minutu, ale výrazně snižují riziko chronických potíží.

Dlouhodobé přehlížení signálů těla vede k zatuhlosti, která se postupně přesouvá do horní části zad a může vyústit v bolesti hlavy nebo omezenou pohyblivost krku. Ergonomie čtení není o drahém vybavení, ale o vědomém nastavení výšky, vzdálenosti a času. Kdo čte denně, měl by svou čtecí pozici brát stejně vážně jako pozici u počítače.